Staré Město pražské, kolébka husitství

Vedle učení Jana Husa povstal v Čechách ještě jeden symbol husitské revoluce. Měl podobu kalicha, jehož úloha při svatém přijímání se stala jedním z ideových pilířů husitského hnutí

Otázky víry zcela rozdělily Prahu, kde zejména Staré Město pražské, kolébka husitství, nabylo z kroků husitského panstva sebevědomí. A po jeho vzoru následovala i další města království.

Rozdělená společnost
Ruku v ruce s tím však mezi obyvatelstvem stále silněji rezonovalo soupeření mezi národnostmi. Zatímco převážná část Čechů se hlásila k Husovi, Němci většinou drželi své katolické pozice. Jestliže však chtěli dostávat svátosti, museli nyní na Vyšehrad nebo za hranice Prahy, do vsí Psáry, Ovenec či do Bubnů. Husité se jim pak posmívali, že chodí za bohoslužbou „na pes, na hovenec a na buben“. Podobný scénář se odvíjel i v dalších městech království. Tedy ta města, kde bylo větší zastoupení německé národnosti, stanula v katolickém táboře, například Brno, Jihlava a Znojmo. Také řada významných českých šlechticů husitství odmítala.

Preláti na Kostnickém koncilu se však nevzdávali toho, že do lůna církve římské přivedou zpět všechny Čechy. K odpovědnosti před koncilní soud povolali všechny české šlechtice, kteří protestovali proti Husovu upálení. A aby toho nebylo málo, 30. května 1416 odsoudil koncil k upálení jako kacíře dalšího českého mistra, Jeronýma Pražského. Ozvalo se také první volání po křížové výpravě proti kacířským Čechám. Avšak římský král Zikmund, jehož kostnické poselstvo žádalo o zorganizování kruciáty, zůstával zdrženlivý. Jednou se měl stát českým králem a nechtěl si Čechy úplně znepřátelit. Jak se později ukázalo, jejich sympatie již dávno ztratil…