Sluneční brýle vynalezli Eskymáci

Eskymáčtí lovci už před dvěma tisíci let vynalezli praktickou pomůcku, která chránila jejich oči před slunečními paprsky. Dnes jim říkáme sluneční brýle.

Eskymáčtí lovci byli na ledu celé týdny, aby opatřili potravu pro sebe a svůj kmen. Byli tak akutně ohrožení sněžnou slepotou, která vzniká kvůli odrazu slunečního světla od ledu a sněhu. Ze dřeva nebo kostí proto začali vyrábět brýle, nebo spíše kryty na oči. Nosili je Inuité, Yupikové, Aleuté i další eskymácké kmeny. Měly úzké štěrbiny, které byly udělány tak, aby propouštěly minimum světla, a zato umožňovaly poměrně dobrý výhled. Aby brýle ještě lépe odrážely paprsky, potírali Eskymáci okraje škvírek směsí oleje a střelného prachu.

Ve dvanáctém století nosili sluneční brýle podobné těm eskymáckým také soudci v Číně. Jejich účel byl ovšem zcela jiný. Nešlo o ochranu před sluncem, ale o docílení stavu, kdy se z očí soudců nedala vyčíst jejich budoucí rozhodnutí. Teprve v 16. století začali lidé nosit první brýle, aby si zlepšili zrak. V 18. století pak James Ayscough vynalezl zelené a modré čočky, které se začaly používat ve slunečních brýlích určených ke zlepšení zraku.