Mocenské ambice Německého císařství

Triumfální vítězství nad Francií umožnilo Německu vyhlásit v roce 1871 sjednocený stát. Militantní císařství mělo v následujících letech permanentně udržovat všechny evropské síly ve střehu

Mezitím muselo Rakousko po válečném fiasku s Pruskem v 60. letech přistoupit k důkladným změnám. Došlo k uherskému vyrovnání, takže od té chvíle už nebylo Rakousko, ale Rakousko-Uhersko. Maďaři získali za řekou Litavou rozsáhlou autonomii a s Vídní je od té doby spojovala pouze osoba panovníka, zahraniční politika a správa financí. To ovšem dost rozladilo ostatní národy monarchie. Rakousko-Uhersko se začalo pomalu stávat mnohonárodnostním vroucím kotlem, v němž to začalo pořádně vařit, když se jednotlivé národy přihlásili o svá práva.

Nevypočitatelný voják
Zatím v Německém císařství převzal roku 1888 vládu po smrti svého děda i otce mladý císař Vilém II. (vládl 1888–1918). Snad právě díky tomuhle vojákovi tělem i duší získali Němci onu pověst militantního národa. Nade vše miloval vojenské přehlídky a pochody, v jeho proslovech převládal bojechtivý a výhružný tón. Opájel se mocí své říše, považoval ji za neporazitelnou a zpočátku obdivoval i kancléře Bismarcka. Jenže brzy po nástupu na trůn se objevily vážné trhliny mezi uvážlivým diplomatem a temperamentním, výbušným a nevypočitatelným vojákem. Už roku 1890 Vilém II. kancléře odvolal a rozhodl se vládnout sám.

Veškerou sílu státu, jehož existenci Bismarck trpělivě nejen vybudoval, ale i zajistil, hodlal teď císař použít ke zvýšení německé prestiže. Zatímco dosud měl Bismarck krytá záda zajišťovací smlouvou s Ruskem, Vilém ji klidně nechal padnout, čímž přispěl ke spojení Ruska s nepřátelsky naladěnou Francií. Vybudováním ohromné flotily podráždil i námořní velmoc Británii a ještě to podpořil roku 1896 nesmyslnou gratulací prezidentu Jihoafrické republiky k vítězné obraně před útokem britských kolonistů.

Obě monarchie se na začátku 20. století spojily v Dvojspolku, protože jim vlastně nic jiného nezbývalo. Rakousko-Uhersko však nedisponovalo příliš silným válečným potenciálem a nepomohlo ani přičlenění Itálie do Trojspolku. Německo samo nemohlo unést celou tíhu bojů na dvou frontách (západní i východní), takže do té doby největší světový konflikt měl pro obě mocnosti tragické následky.