Krátce po páté hodině odpolední překročily německé jednotky hranice u Moravské Ostravy s cílem obsadit Ostravu a Místek. V Ostravě za spolupráce místních henleinovců Němci obsazovali četnické stanice, pošty, nádraží, banky, úřady, velké podniky a doly.

 Dvě německé vojenské kolony (pravděpodobně šlo o 84. pěší pluk 8. pěší divize) dorazily i k Czajankovým kasárnám v Místku, v nichž byl ubytován třetí prapor 8. pěšího pluku „Slezského“. První kolona minula kasárna bez problémů, avšak druhá již narazila na odpor.

„Vpředu byl motocykl se sajdkárou a v ní seděl důstojník. Za ním seděl cyklista, který ukazoval, kde ty kasárny jsou. Ten důstojník sesedl ze sajdkáry a šel proti tomu našemu vojákovi, který tam dělal službu u brány, jako strážný s puškou. Voják viděl, že je to německý důstojník, tak nemeškal, sundal pušku a volal na něho: Stůj! Ovšem ten důstojník neposlechl a vytáhl pistoli a střelil do toho vojáka, kulka proletěla nad jeho uchem. Ten voják nemeškal a vystřelil též proti němu. Nevím, jestli ho zastřelil nebo poranil, ale ten důstojník padl na zem.“

 Bránili se do posledního náboje

Vzniklá přestřelka se rychle rozrostla, neboť na obou stranách se do ní zapojili další vojáci. Velení obrany kasáren se ujal velitel 12. roty pluku kapitán Karel Pavlík, který rozdělil obráncům úkoly. Ti pak s nabitými puškami obsadili všechna okna kasáren. Proti nim se v parčíku mezi keři kryli okupanti, přičemž jejich silné reflektory osvětlovaly kasárna.

Českoslovenští vojáci měli k dispozici pušky a lehké kulomety, ale jen s malým množstvím střeliva. Přesto se jim podařilo odrazit pokus Němců zmocnit se budovy, podporovaný obrněným autem, které s prostřílenou pneumatikou muselo nakonec vycouvat.

„Naši vojáci stříleli do nepřátel z pušek a lehkých kulometů. Nacističtí vojáci odpovídali strojními puškami a protitankovými střelami. Stateční vojáci si uvědomovali naprostou převahu útočníků, ale rozbouřená krev se nedala utišit,“ uvedl pamětník událostí, poručík Karel Martínek.

 Do obrany kasáren se postupně zapojilo asi 50 vojáků 12. roty včetně nováčků, z nichž někteří v ten den drželi poprvé pušku v ruce. Němci provedli i druhý a třetí útok, ale českoslovenští vojáci je znovu odrazili.

Němci neustále vyzývali obránce k zastavení palby, ale ti to nerespektovali a bránili se dál. Kapitán Pavlík dokonce uvažoval o výpadu z kasáren, ale k jeho provedení chyběly zbraně a navíc docházela i ostrá munice. K dispozici měli jen dva lehké kulomety, zhruba 40 pušek, několik pistolí a bedničku ručních granátů. Kapitán Pavlík nařídil šetřit střelivem a střílet jen při maximální šanci na zásah a k oklamání Němců používat i cvičné slepé náboje.

Po zhruba půl hodině obráncům došly náboje a posléze velitel 3. praporu podplukovník Štěpina převzal v telefonu od plukovníka Eliáše pokyn k zastavení boje. Uvázal na metlu bílou blůzu a vystrčil ji z okna ven. Střelba na obou stranách utichla a začalo vyjednávání. Po deseti minutách se velitel vrátil do kasáren a vydal rozkaz: „Zbraně odložit! Obléct a nastoupit na dvůr!“

 Ojedinělý odpor vzbudil respekt

Bylo 18.45 hodin. Boje tak trvaly necelou hodinu. Němci poté vtrhli do kasáren a téměř do půlnoci trvala jejich prohlídka spojená s drancováním. České obránce odvedli ke Štursově pomníku padlých, kde je nechali ve větru, jen lehce oblečené, stát plné dvě hodiny a kochali se nad jejich bezmocností. Nakonec však žádný z příslušníků 12. roty nebyl vzat do zajetí a ani nijak perzekuován. Němci tento incident vůbec nevyšetřovali a ani se nesnažili zjistit viníky. Fakt, že se zachovali jako vojáci, kteří plní přesně své vojenské povinnosti, imponoval i okupantům.

Přestože boj v Místku byl ojedinělou akcí odporu, způsobil Němcům nepříjemné ztráty na mrtvých a raněných. Přesná čísla nejsou známa, ale hovoří se o 6, 12 nebo až 18 mrtvých vojácích německé armády a řadě raněných, a to včetně důstojníků. Podle pozdějšího německého hlášení zemřelo při obsazování Moravy a Slezska celkem 21 německých vojáků, přičemž většina těchto ztrát připadla s největší pravděpodobností na boje v Místku. Na československé straně byli pouze dva lehce zranění.

 Kapitán Pavlík byl po obsazení republiky propuštěn z armády, ale s okupací se nesmířil a v boji pokračoval dál. Stal se členem odbojových skupin Za vlast a Obrana národa. Po atentátu na Heydricha padl do léčky gestapa, byl vyslýchán a mučen. Nacisté jej nakonec poslali do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl zastřelen.