Historie lázní u Petrkova

Počátky petrkovských lázní jsou zahaleny tajemstvím. Podle pověsti jejich pramen léčivé vody uzdravoval už 16. století, tedy před pul tisíciletím. Už v 18. století si o tom zdejší lidé vyprávěli. Měli za to, že uzdravující voda vyvěrala přímo v kostelíku ve Svatém Kříži. V roce 1729 pátral po tom prameni mnich z rádu augustiniánu jménem Aloisius. Doufal, že pramen najde a vyléčí si svůj revmatismus, který ho velmi trápil. Když mnich Aloisius hledal ve Svatém Kříži, nalezl v kostele za oltářem množství berlí a holí, které tam na doklad svého uzdravení zanechali dávní poutníci. Pramen léčivé vody pak Aloisius našel, ale až v nedalekém údolí mezi Svatým Křížem a Petrkovem, kde hledaná voda tryskala z ústí zaniklé středověké hornické štoly. Denně se v té vodě koupal a vodu pil, a jeho nemoc pomalu ustoupila. Zpráva o jeho léčení a uzdravení se rozšířila a k léčivému prameni začaly z blízkého i širokého okolí putovat nemocní lidé. U pramene byla brzy postavena dřevěná kaple sv. Jana Nepomuckého a první lázeňské stavení. Na sklonku první poloviny 18. století se v petrkovských lázních léčilo prý na tri tisíce vojáku rakouské armády, zraněných ve druhé Slezské válce o rakouské dědictví. Majitelé lázní nechali v 18. století uzdravující vodu dvakrát prozkoumat tehdejšími odborníky a výsledky rozboru vydali v malých knížeckách (v r. 1747 a 1775), které propagovaly petrkovské lázně a zvaly k jejich návštěvě. Ve druhé polovině 18. století majitel petrkovských lázní Karel Josef II., hrabe z Palm-Gundelfingen vystavěl lázně v nové, barokní podobě. Z ní se dodnes dochoval pouze nádherný kamenný aliancní erb, který kdysi zdobil průčelí hlavní lázeňské budovy. V první polovině 19. století byly lázně přestavěny v empírovém slohu. Lázeňský provoz byl udržován v dalších dobách za různých majitelů, obnoven byl po požáru v r. 1890, pokračoval i po obou světových válkách. Konec petrkovských „parních a vanových lázní“ nastal po roce 1948, v provozu zůstala jen restaurace.