Teslův systém zářivé energie

V Brooklyn Eagle 10. července 1932 Tesla tvrdí: Zapřáhl jsem kosmické paprsky a přiměl jsem je, aby uváděly v činnost pohonné zařízení. Výzkum kosmických paprsků je věc, která je mi velice blízká. Byl jsem první, kdo vynalezl tyto paprsky a přirozeně cítím, že jsou mi blízké, jakoby byly z mého masa a krve. Rozvinul jsem teorii kosmických paprsků a při každém kroku mého výzkumu jsem zjistil, že je zcela oprávněná. Přítažlivost kosmických paprsků spočívá v jejich stálosti. Prší na nás 24 hodin denně, a pokud bude vyvinuto zařízení, které využije jejich energii, nebudou třeba zařízení pro uchovávání energie, která jsou nutná pro zařízení využívající síly větru, přílivu nebo slunečního světla.

Všechny mé výzkumy směřují k závěru, že existují malé částice, z nichž každá nese tak malý náboj, že je opodstatněné nazývat je neutrony. Pohybují se velkou rychlostí převyšující rychlost světla.Před více než 25 lety jsem začal s úsilím o zapřažení kosmických paprsků a nyní mohu tvrdit, že jsem byl úspěšný ve vývoji hnacího zařízení, které využívá jejich energie. Řeknu to co nejobecněji – kosmické paprsky ionizují vzduch, uvolňují mnoho nabitých iontů a elektronů. Tyto náboje jsou zachycovány kondenzátorem, který je vybíjen přes obvod motoru. Doufal jsem, že postavím motor velkých rozměrů, ale okolnosti nejsou příznivé uskutečnění mého plánu.

New York American, 1. listopadu 1933

Tesla tvrdí, že vynalezl přístroj na zapřažení kosmické energie:

„Tato nová síla pro pohon strojů bude odvozena od energie, která ovládá vesmír, kosmická energie, jejíž centrálním zdrojem pro zemi je slunce, která je všude přítomna v neomezeném množství.“

Toto schéma je Teslovým prvním přijímačem zářivé energie. Hromadí statickou elektřinu ze vzduchu a převádí ji na ožitečnou formu. Teslův vynález je jednoduchou verzí přístroje T. H. Moraye. Morayovo zařízení používalo jedinečný usměrňovač (RE-elektronku) pro účinné zachycování statické elektřiny z okolního vzduchu. Morayovy oscilační elektronky (magnetronové měniče) využívaly tuto vysokonapěťovou energii, aby generovaly vnitřní sekundární reakci „studené“ fúze.

Tyčová anténa, vztyčená ve vzduchu, čím výše, tím lépe, byla připojena k jednomu vývodu kondenzátoru, jeho druhý vývod byl uzemněn. Paralelně ke kondenzátoru bylo připojeno spínací zařízení, které jej periodicky vybíjelo a výsledkem byl oscilující elektrický výstup. T. H. Moray jednoduše rozšířil Teslovu myšlenku požít vysoké napětí k vytvoření iontových oscilací.

Teslova koncepce volné energie byla patentovaná v roce 1901 jako „Přístroj na využití zářivé energie“. Patent se odkazuje na „slunce, stejně jako na jiné zdroje zářivé energie, jako jsou kosmické paprsky,“ takže přístroj pracuje i v noci, kdy jsou dostupné kosmické paprsky. Tesla hovoří také o zemi jako o „obrovském rezervoáru negativní elektřiny.“

Tesla byl fascinován zářivou energií a možnostmi volné energie. Crookeho radiometr – přístroj s lopatkami které se otáčejí ve vakuu, když jsou vystaveny zářivé energii – nazval „překrásným vynálezem.“ Věřil, že bude možné využívat energii přímo. V den svých 76. narozenin na každoročním rituálu tiskové konference Tesla oznámil vynález „motoru poháněného kosmickými paprsky“. Když byl otázán, jestli je silnější než Crookeho radiometr, odpověděl, „Tisíckrát silnější.“

V roce 1901 byl Tesla jedním z prvních, kdo rozpoznali „zářivou energii“. Tesla říká, že zdrojem této energie je naše Slunce. Došel k závěru, že Slunce emituje malé částice, z nichž každá nese náboj, které se pohybují vysokou rychlostí, převyšující rychlost světla. Tesla dále tvrdí, že tyto částice jsou neutrony. Tesla věřil, že tyto neutrony jsou zodpovědné za všechny radioaktivní reakce. Zářící hmota je s těmito částicemi v rezonanci. Zářící hmota je jednoduše převodník jedné formy energie do jiné.

Jak přijímač zářivé energie fungoval

Elektrickým potenciálem, který existuje mezi deskou umístěnou ve výšce (plus) a zemí (mínus) se nabíjí kondenzátor. Energie akumulovaná v kondenzátoru je ve vhodných intervalech vybíjena, a přitom může konat práci. Kondenzátor, říká Tesla, by měl mít značnou kapacitu a jeho dielektrikum je vhodné vyrobit ze slídy nejvyšší kvality, aby vydrželo potenciály, které by slabší dielektrikum mohly poškodit.

Tesla nabízí různé varianty spínacího zařízení. Jedním je rotační spínač, který se podobá Teslově řídicímu obvodu, dalším je elektrostatický přístroj, který se skládá ze dvou velmi lehkých membránovitých vodičů, umístěných ve vakuu. Tyto vodiče jsou připojeny ke kondenzátoru, takže jeden má kladný potenciál a druhý záporný. Vlivem elektrostatických sil jsou tyto vodiče k sobě přitahovány, až dojde k výboji a vybití kondenzátoru. Tesla se také zmiňuje o dalším spínacím přístroji, který se skládá z malé vzduchové mezery nebo slabého dielektrického filmu, který se prorazí, když je dosaženo určitého potenciálu.

Tesla na své zařízení obdržel dva patenty, „Přístroj pro využití zářivé energie“, patent číslo 685.957, který byl podán 21. března 1901 a udělen byl 5. listopadu 1901. Druhý patent, který byl podán i udělen ve stejná data jako ten první, měl číslo 685.958. V těchto patentech Tesla vysvětluje:

„Slunce, stejně jako jiné zdroje zářivé energie, vrhají nepatrné částice kladně nabité hmoty, která dopadá na horní desku, jež neustále přijímá elektrický náboj. Opačný vývod kondenzátoru je připojen na zem, kterou lze považovat za obrovský rezervoár negativní elektřiny. Slabý proud elektřiny neustále teče do kondenzátoru, a protože částice jsou nabíjeny na velmi vysoký potenciál, toto nabíjení kondenzátoru může pokračovat, jak jsem skutečně pozoroval, téměř do nekonečna, dokonce až do bodu, kdy dojde k proražení dielektrika.“

Elektrostatický náboj Země

Teslův zájem byl soustřeďovat energii mezi zemí a horní atmosférou a transformovat ji na elektrický proud. Líčil Slunce jako nesmírnou kouli elektřiny, kladně nabitou potenciálem zhruba 200 miliard voltů. Země, na druhé straně, je nabita zápornou elektřinou. Obrovská elektrická síla mezi těmito dvěma tělesy tvoří, alespoň částečně, to, co nazýváme kosmickou energií. Její velikost se mění v závislosti na denní době a ročním období, ale je vždy přítomna.

Kladné částice jsou zastaveny ionosférou a mezi ní a negativními náboji země, v délce 60 mil, je obrovský rozdíl potenciálů – řádově 360.000 voltů. S plyny atmosféry, které fungují jako izolátor mezi těmito dvěma opačnými „skladišti“ elektrických nábojů, je oblast mezi zemí a okrajem vesmíru zásobárnou obrovského množství energie. Navzdory velkým rozměrům planety, chová se elektricky jako kondenzátor, který uchovává kladné a záporné náboje, přičemž vzduch používá jako izolátor.

Země má náboj 96.000 coulombů. S potenciálem 360.000 voltů země tvoří kondenzátor o kapacitě 0,25 faradů (farady = coulomby/volty). Jestliže je vzorec pro výpočet energie uložené v kondenzátoru (E = 1/2CU^2) aplikován na zeměkouli, vyjde nám, že okolní médium obsahuje 1,6 x 1011 joulů nebo 4,5 megawatthodin elektrické energie. Abychom využili tuto vysokonapěťovou energii, musíme udělat dvě věci – vytvořit pokles energie a potom vymyslet způsob, jak nechat tento pokles energie oscilovat.

„Energie nulového bodu?“

Musíme vytvořit místo v nižším energetickém stavu než okolní médium a, aby energie do něho mohla neustále proudit, musí být energie z něho neustále odčerpávána. Kromě toho, toto místo s nižší energií musí být neustále udržováno na této nižší energetické hladině a zároveň splňovat energetické požadavky připojené zátěže. Elektrická energie, wattsekundy, je součin volty x ampéry x sekundy. Jelikož se perioda oscilací nemění, musí být bud volty, nebo ampéry proměnnné v této energetické rovnici systému. V systému se používají cívky s bifilárním vinutím, protože tyto cívky maximalizují rozdíl napětí mezi závity, zatímco proud je minimalizován.

Cívka v našem systému bude potom uvedena do oscilací na její rezonanční frekvenci vnějším zdrojem energie. Během „nulového bodu“ cyklu se cívka bude jevit jako jedna deska kondenzátoru. Jak se napětí na cívce zvyšuje, množství náboje, které může čerpat, se zvětší. Energie, která je přivedena do cívky přes energetické okénko (nulový bod) se zdá být klíčem k úspěchu tohoto systému. Je to v tomto nulovém bodě, kde je energie rozložena na kladnou a zápornou složku proudu. Když energie uniká z tohoto poklesu magnetického pole, vytvoří se silné magnetické oscilace. Správně vyladěny systém může zachycovat a přeměňovat zářivou energii.

Energie přímo z atomu

Systém zářivé energie je samooscilující kapacitní systém. Jakmile je jednou uveden do oscilací, spotřebuje velmi málo energie na jejich udržování. Jelikož je to elektrostatický oscilační systém, pohybuje se v něm velmi malé množství náboje během cyklu, to znamená, množství coulombů za sekundu = ampér je malé.

Teslův patent číslo 512.340, „Cívka pro elektromagnety“, je velmi zvláštní konstrukce cívky, protože, na rozdíl od obyčejné cívky navinuté např. na válec, tato používá dva dráty vedle sebe, ale konec jedné je připojen na začátek druhé. V tomto patentu Tesla vysvětluje, že dvojitá cívka uloží mnohonásobně více energie než konvenční cívka [1]. Měření dvou cívek stejné velikosti a se stejným počtem závitů, jedna jednoduchá, druhá s bifilárním vinutím, vykazují různá napětí. Tyto Teslovy bifilární cívky mohou být vysvětleny pouze na základě jejich elektrické aktivity. Bifilární cívka je schopna pojmout více náboje než cívka s jednoduchým vinutím. Když pracuje v rezonanci, distribuovaná kapacita bifilární cívky je schopna překonat elektromotorickou sílu cívky, induktivní reaktanci.

Protože v bifilární cívce nepůsobí elektromotorická síla, bránící průtoku proudu, napětí na cívce rychle vzrůstá. Přitom je vykonávána pouze malá práce. Protože jsou jenom malé tepelné ztráty, oscilace jsou udržovány přebytkem náboje, generovaného katalytickými reakcemi atomů, a energie je čerpána z kinetických momentů těchto nábojů. Velmi nízké energetické ztráty umožňují dodávat energii do elektrické zátěže během dosti dlouhé doby bez vnějšího zdroje energie. Po počátečním přísunu energie z vnějšího zdroje bude elektrický generátor fungovat jako velmi efektivní zařízení.

Pohledem do historie je pochopitelné, proč některé vynálezy nejsou komerčně využity. Je to ekonomika, nikoli věda, co je hlavním faktorem. Je známo, že v Teslově době byla proti střídavému proudu silná opozice ze strany mocných finančníků.

Michael Pupin ve své autobiografii píše:

„Kapitáni průmyslu se obávali, že by přišli o své investice do přístrojů na stejnosměrný proud a do továren na jejich výrobu, kdyby systém střídavého proudu získal podporu. Na začátku devadesátých let (19. století) u většiny Američanů převládly nevědomost a falešné představy, protože kapitáni elektrotechnického průmyslu věnovali malou pozornost vysoce kvalifikovaným vědcům.“

Philadelphia Public Leader, 2. listopadu 1933: Tesla „spoutává kosmickou energii

Vynálezce oznamuje objev náhrady paliva pro pohonné stroje. Říká, že hlavním zdrojem je Slunce. Princip, na jehož základě by energie pro poháněcí stroje mohla být získávána z kosmické energie, byl objeven Nikolou Teslou, proslulým fyzikem a vynálezcem vědeckých zařízení, jak dnes oznámil. Na základě tohoto principu je energie čerpána ze zdroje, který popsal jako „přítomný všude v neomezeném množství“, a který může být přenášen dráty nebo bezdrátově z centrálních zařízení do jakéhokoli místa na zeměkouli a bude to znamenat eliminování potřeby uhlí, ropy, plynu a každého jiného běžného paliva, řekl. Dr. Tesla v dnešním prohlášení ve svém hotelu naznačil, že že není daleko doba, kdy tento princip bude připraven pro komerční využití. Na otázku, zda náhlé zavedení jeho principu převrátí současný ekonomický systém, Tesla odpověděl, „Již dnes je ošklivě převrácený.“ Dodal, že nyní jako nikdy předtím je čas zralý pro vývoj nových zdrojů. „Zatímco v dnešní době teorie volá po výrobě energie v centrálních zařízeních, které vyžadují obrovské stroje, já jsem schopen vypracovat plán pro její využití jednotlivci. Centrálním zdrojem kosmické energie pro Zemi je Slunce, řekl dr. Tesla, ale „noc nepřeruší proud nové energie.“

Je jasné, že Tesla nemluvil o atomovém reaktoru. On přímo převáděl ionizované částice generované zářivou hmotou. to není jaderná energie, jak ji známe dnes. Zářivá energie je přímo převáděna na energii elektrickou! Tesla věřil, že Slunce generuje vysoce nabité částice a že zářivá hmota je pouze zprostředkovává přenos energie; je to tento přenos energie, který může být použit pro praktické účely.