Kdo byli nejslavnější gladiátoři starověkého Říma?

Každá doba má své celebrity. V raně novověké Anglii to byli herci na jevištích londýnských divadel. Ve Francii v období Belle Époque to byly tanečnice Moulin Rouge a Folies Bergére.

O čtyřicet let později se prvními hvězdami Hollywoodu stali Charlie Chaplin, Buster Keaton a Greta Garbo. Ale ještě před nimi měl antický svět celebrity mnohem brutálnějšího druhu. Byli to gladiátoři Římské říše. Římští gladiátoři žili těžkým životem, který jim však umožnil získat velkou slávu. Byli to bojovníci, kteří bavili římskou společnost ve zhruba 400 amfiteátrech v téměř každém městě a městečku po celé říši.

Gladiátoři tak často nečinili z vlastní vůle. Značnou část z nich tvořili otroci, které k tomuto způsobu boje donutili jejich majitelé, i když někteří svobodní muži se také rozhodli pro život gladiátora kvůli slávě, kterou mohli v amfiteátrech získat. Název gladiátor pochází od „gladia“, krátkého římského meče, který byl standardní zbraní gladiátorů. Gladiátoři bavili davy v amfiteátrech vzájemnými souboji, často na život a na smrt, někdy však jen do té doby, než svého protivníka odzbrojili.

Současně se gladiátorské soutěže často konaly za účasti gladiátorů bojujících se zvířaty, jako jsou lvi a tygři. Pokud byl gladiátor špatný bojovník, jeho život byl velmi krátký, ale pokud byl zdatným bojovníkem a vyhrál desítky zápasů, mohl doufat, že odejde do důchodu a vyslouží si svobodu od svého majitele.

Někteří gladiátoři tak odešli do důchodu jako bohatí a svobodní muži. Kdo však byli nejslavnější římští gladiátoři?

Kdo byli nejslavnější gladiátoři?
Spiculus byl jedním z nejuznávanějších římských gladiátorů. Bojoval v písku amfiteátru v polovině 1. století n. l. a stal se mimořádným oblíbencem císaře Nerona, který vládl od roku 54 n. l. do roku 68 n. l. V době, kdy byl císařem, se v amfiteátru objevil jako Nero mu dokonce udělil rozsáhlé majetky a peníze jako ocenění jeho bojových schopností a Spiculus se objevuje na několika freskách a mozaikách z raného císařského období v Římě.

Dalším slavným gladiátorem byl Marcus Attilius, Spiculův současník. Attilius byl svobodný Říman, který se pravděpodobně dobrovolně přihlásil k boji jako gladiátor, aby se zbavil svých dluhů. Jako začínající gladiátor porazil veterána a šampiona jménem Hilarus. Attilius se těšil dlouhé řadě vítězství a jeho výkony byly zaznamenány na graffiti objeveném v ruinách města Pompeje.

Krátce po Attilovi a Spiculovi se objevil Carpophorus, bestiář specializující se na boj se lvy a dalšími divokými zvířaty. Další gladiátor z této doby, Hermes, je poměrně neznámá postava, ale pozoruhodná tím, že římský básník Martial o něm napsal báseň, kde každý verš začíná slovem Hermes.

Jak je z toho všeho patrné, první století našeho letopočtu bylo obdobím rozkvětu gladiátorů.

I císaři bojovali jako gladiátoři.
Obliba gladiátorských soutěží pokračovala i ve druhém století našeho letopočtu. Obdiv, který si římský gladiátor mohl vysloužit, dokonce zajistil, že jeden z římských císařů, Commodus, bojoval ve Flaviově amfiteátru (neboli Koloseu) v Římě.

Commodus byl secutor, typ gladiátora, který nosil gladius a těžký štít. Bojoval jeden na jednoho s mnoha dalšími gladiátory, z nichž každý musel s císařem prohrát. Ten však jejich životy vždy ušetřil. Commodus při jiných příležitostech porážel v Koloseu desítky zvířat. Současný historik Cassius Dio vypráví o tom, že během jediného dne zabil 100 lvů. Římská aristokracie se však na jeho činy dívala s odporem a považovala jeho chování za pod důstojnost císařského titulu.

Ironií osudu to skončilo, když Commoda v jeho lázni uškrtil zápasník Narcissus, kterého trénoval. Atentát si objednala jeho manželka a kohorta římských senátorů, kteří chtěli ukončit jeho tyranskou vládu.

Spartakus, nejslavnější gladiátor
Nejslavnějším gladiátorem ze všech, dokonce ještě slavnějším než císař Commodus, byl však jistě Spartakus. Spartakus se narodil zhruba kolem roku 110 př. n. l. jako thrácký kmen z oblasti dnešního Bulharska nebo malé evropské části Turecka. Thrákie, jak byl tento region ve starověku znám, nebyla v prvním století př. n. l. součástí velkých území Říma. Přesto Spartakus našel v 80. letech př. n. l. uplatnění v římské armádě jako žoldnéř. Následně byl zatčen a zotročen za dezerci. Díky své síle a bojovým schopnostem se stal gladiátorem, takže skončil v gladiátorské škole v Capui v jižní Itálii.

Zde žil a bojoval jako gladiátor po celý počátek a polovinu 70. let př. n. l. V roce 73 př. n. l. pak vedl skupinu asi 70 gladiátorů, mezi nimiž byl i velký bojovník Crixus, při vzpouře otroků. Gladiátorská válka, jak se jí začalo říkat, získala obrovskou podporu mezi chudými a zotročenými Italy. Během několika měsíců se povstalci s přibližně 120 000 stoupenci prakticky zmocnili Říma a ovládli jižní Itálii.

Oblast drželi celé dva roky, než se římský senát rozhodl vyslat proti nim armádu osmi legií čítající přibližně 40 000 mužů pod velením Marka Licinia Crassa. Spartakova gladiátorská armáda se s Crassovými římskými legiemi utkala v bitvě u řeky Silarius, ale síly gladiátorského generála se nemohly vyrovnat římské válečné mašinérii.

Jeho armáda byla rozbita, sám Spartakus byl zabit a 6 000 gladiátorů, kteří se připojili k jeho armádě, bylo ukřižováno podél cesty z Capuy do Říma, aby odradili budoucí povstalce. Největší gladiátor Říma se tak stal také jedním z jeho hlavních protivníků v pozdně republikánském období a na dva roky ovládl velkou část Itálie.