Jediný popravený katolík na Staroměstském náměstí
Staroměstská exekuce byla dramatickou dohrou porážky českého vojska v bitvě na Bílé hoře. Mezi vzbouřenými nekatolíky se však ocitl také jeden stoupenec pravé víry. Byl to rytíř z rodu Černínů.
Rytíř Diviš Černín (1565–1621) se narodil v roce 1565 v Nedrahovicích jako jedno z osmi dětí Jana Černína. Na dvoře císaře Rudolfa II. si uvědomil, že pro jeho kariéru bude vhodná konverze ke katolickému náboženství, kterou učinil někdy před vypuknutím stavovského povstání.
Po roce 1600 ho stavové zvolili několikrát do méně významných sněmovních funkcí a v roce 1604 jej císař jmenoval radou dvorského a komorního soudu. Víme o něm, že zastával neutrální postoje mezi císařem a stavovskou společností. Tato nerozhodnost ho však nakonec přivedla až na popraviště. V roce 1614 byl jmenován hejtmanem Pražského hradu.
Tichá oběť defenestrace
Byl to ale také on, kdo 23. května 1618 umožnil zástupcům nekatolických stavů vstoupit do Hradu, ovšem se souhlasem nejvyššího purkrabího Adama ze Šternberka. Jako hejtman tehdy nezajistil odzbrojení stavů a jejich předáci poté provedli třetí pražskou defenestraci.
Následující Černínova přísaha stavům a podpora Fridrichu Falckému ho přivedly jako jediného katolíka na popraviště na Staroměstském náměstí. Aby poprava nevypadala jako msta císaře vůči nekatolíkům, byl Diviš Černín jako jediný katolík popraven.
