Nejslavnější slovenský zbojník – Juro Jánošík

Kdyby Slováci neměli Jánošíka, museli by si ho asi vymyslet. Nejslavnější slovenský zbojník přichází na svět jako nejmladší z pěti dětí. V devatenácti letech se nechá naverbovat do císařského vojska. Tehdy pomůže uprchnout uvězněnému zbojníkovi Tomáši Uhorčíkovi. A nakonec se k němu přidává. Skryti ve stínu hlubokých hvozdů přepadají bohaté kupce a měšťany, rabují kostely a pašují koně z Polska.

Z každého lupu dávají stranou část zisku pro nemajetné. Jánošík se tak stává hrdinou bez bázně a hany, bojující za práva chudiny. On a jeho banda si totiž život hledaných štvanců vybrali ne proto, aby rychle zbohatli, ale jako pomstu nenáviděným mocipánům. Proto se stávají hrdiny chudých, kteří nemají nic než těžkou robotu.

Přestože je Juro zkušeným loupežníkem, jeho zbojnictví však trvá pouze necelá dvě léta! Poprvé se z vězení dostane, protože uplatí hlídače. Vykoupí se liščími kůžemi a sýrem oštiepok. Když je ale Jánošík v pětadvaceti zatčen podruhé, nikdo a nic mu už pomoci nemůže. Každý voják touží zbojníka dostat a vydělat si tak skvělou odměnu. Z hrdiny se pomalu stává štvaná zvěř.

Legendami obestřený Jánošík inspiroval už za osvícenství. Autoři vycházeli z myšlenky, že zbojníka odsoudila vrchnost nespravedlivě. Jak na to přišli? Existují záznamy! Jurův obhájce prý trval na zrušení procesu pro nedostatek důkazů. Nebylo mu vyhověno.

V březnu 1713 byl proto jeden z nejslavnějších zbojníků souzen za sérii loupeží a vraždu faráře. Jako trest mu určili zdlouhavou a bolestivou smrt. Na popravišti Šibeničky v Liptovském Mikuláši jej pověsili na hák, a to za jedno z žeber na levém boku! Některé prameny tvrdí, že byl „pouze“ pomalu věšen. Ani potom ale neprozradil jména svých druhů.